Dvorní skladatel Čti mi! Ondra Morcinek
A máme tu první rozhovor! Při tvorbě audioknihy se toho děje hodně a my jsme se rozhodli, že se s vámi chceme podělit i o zážitky z kuchyně (nebo ze studia). Jedním z prvních, kdo se uvolil podělit o své dojmy a pojmy je někdo, koho můžete slyšet ve spoustě našich audioknih. Jeho hlas byste ale nepoznali. Nechává za sebe totiž mluvit hudbu!
Rád říkám, že hudba je pro audioknihu tím, čím jsou ilustrace a okrasné prvky pro knihu tištěnou. Dokreslí atmosféru a zážitek z poslechu je díky ní mnohem intenzivnější. Co obnáší tvorba hudby do audioknih? To (a snad mnohem víc) nám řekne náš dvorní skladatel, Ondra Morcinek.
Ahoj Ondro. Na úvod mi dovol takovou klasickou otázku: jak jsi se vlastně k hudební tvorbě dostal? To ses jednoho dne ráno probudil a řekl sis, že začneš komponovat?
Ahoj, Libore! A zdravím všechny čtenáře.
Moje skladatelské začátky byly spíš postupný proces. Jako malý jsem miloval Pána prstenů a rád jsem si do not zapisoval skladby, které jsem v něm slýchával. Taťka nám filmy půjčoval z videopůjčovny a kazety se musely vracet do 24 hodin, takže bylo potřeba si dobře zapsat noty, abych si ty skladby potom mohl hrát na flétnu. To mi bylo kolem sedmi let. Svoje vlastní orchestrální pokusy jsem začal vytvářet až asi ve čtrnácti. Rozhodně bych tomu ale neříkal „skladby“ – bylo to něco strašného. Ale neskutečně jsem miloval hraní si s tóny a jejich všemožné kombinování.
No vidíš, já jsem po prvním shlédnutí utíkal na zahradu zabíjet skřety. Na každého to působí asi jinak. Zmiňuješ hru na flétnu – takže jsi prošel nějakým hudebním vzdělávacím procesem?
Přesně tak. Od školky jsem hrál na flétnu. Prošel jsem si i hudební naukou (kterou jsem bojkotoval hned od prvních hodin prvního ročníku, protože mi tam nic nedávalo smysl). Ve skutečnosti jsem za tento bojkot rád. S vlastním skládáním jsem totiž začínal tak, že jsem na klávesách kombinoval různé zvuky jen velmi málo poznamenaný znalostmi hudební teorie, takže jsem dokázal k hudbě přistupovat naprosto přirozeně a po svém. Když jsem si pak zpětně začal doplňovat teoretické hudební vzdělání, zjistil jsem, že mnoho věcí už stejně znám a umím s nimi pracovat, protože jsem si na ně sám svými pokusy přišel.
Potom jsi v hudbě dál pokračoval a rozvíjel se v ní. Čemu jsi se do teď zatím věnoval? Kde kromě audioknih můžeme tvoji tvorbu slyšet?
Moc rád jsem za spolupráci s Perun Creative, což je studio, které vyvíjí PC hru Hobo: Tough Life, do které skládám hudbu. Dělal jsem i několik studentských a amatérských filmů, zkusil jsem si i divadelní hru. Naprostou většinu mojí tvorby ale tvoří skladby „v šuplíku“, které si skládám pro sebe. Občas něco z mé tvorby nahraji na Youtube, ale to opravdu jen velmi výjimečně. Kromě skládání moc rád vzpomínám na časy, kdy jsme se spolužáky na střední škole měli kapelu. Po několikaletém fungování jsme se rozešli a každý se vydal na vlastní cestu. Ta má obnáší vedení univerzitního orchestru, jeho dirigování a psaní aranžmá pro něj. Kam se bude moje cesta ubírat dál, to uvidím, ale moc si vážím všeho, co mě doposud v mém hudebním i mimohudebním životě potkalo.
Ondrova taktovka a orchestr v akci
No je vidět, že se výzev nebojíš. A když se vrátím k hudbě pro audioknihy – v čem jsou specifika takové tvorby?
Určitě by se našla celá spousta specifik a samozřejmě i jednotlivé audioknihy mají vždy svá samostatná specifika, jako je tomu nakonec u jakéhokoli uměleckého díla. Pro mě jsou ale asi nejzajímavější tato tři: krátká stopáž hudby v řádu minut, do které musím „přeložit“ jinak relativně dlouhé, několikahodinové audioknihy. Ty jsou navíc čistě sluchovým vjemem, takže podkresy musí být udělané tak, aby nerušily a posluchač vydržel poslouchat audioknihu několik desítek minut nebo i několik hodin v kuse. Proto podkresy pod děj dělám spíše výjimečně a většinou se omezuji jen na úvodní skladbu a předěly mezi kapitolami. Taky je zajímavé, že na začátku většiny audioknih dáváme pasáž, ve které je jediným vjemem hudba. S tím se většinou u filmů, PC her ani u divadelních představení nesetkáme.
Jak vlastně probíhá zrod takové melodie? Kde bereš inspiraci? Potřebuješ si kvůli tomu knihu před skládáním přečíst, nebo poslechnout?
Jak probíhá zrod melodie nevím. Prostě mě nějaká napadne, tak ji napíšu. Vždy si o audioknize nejdřív zjistím několik základních informací (žánr, stručný děj, historické období děje, ale hlavně nosné myšlenky díla). Potom si představím, že jsem „součástí“ audioknihy a snažím se sám sebe předat posluchači. A v ten moment mě většinou napadne, co mám dělat. Jde o to, umět se stát tím, co chci vyjádřit.
Máš nějaký žánr, kde jsi více „doma“ a melodie tě napadne hned? A naopak jiný, na kterém si „lámeš zuby“?
Jednoznačně pohádky! Ty miluji! Pak i různé fantazijní žánry, ty jsou pohádkám dost blízko. Co se týče „lámání zubů“, tak to většinou nesouvisí s žánry, ale s nějakými mými konkrétními nápady. Nedávno jsem se například snažil vytvořit pro jednu audioknihu válečné aranžmá Vltavy od Bedřicha Smetany. Jindy jsem si řekl, že do audioknihy s historickou tématikou vložím část mé oblíbené rockové písničky. Nakonec si tedy „lámu zuby“ na těchto mých vlastních „hrátkách“.
Jaké máš plány do budoucna? Chtěl by ses někdy hudbou živit?
Sám sebe vnímám jako naprosto obyčejného skladatele, takže i přesto, že hudbu miluji, přenechám nejspíš živení se hudbou někomu povolanějšímu. Rozhodně si ale budu skládat vlastní pokusy do šuplíku a doufám, že ještě nějakou dobu bude zájem o moje hudební doprovody audioknih.
To určitě bude, moc se těšíme na další kousky z tvého pera!
Výběr z audioknih, ve kterých můžete slyšet hudbu Ondry Morcinka:
A spousta dalších se chystá!